tohle psala nejaka hnusna vylizana zakomplexovana prazska indie buzna co povazuje za vrchol kultury killers a honi si nad sunshinama (napsal mi můj kamarád a poslal mě odkaz) a měl pravdu.

a donutilo mě to napsat několik řádků. 

hnusí se mě slovo indie. hnusí se mě slovo alternativní.

a hnusí se mě lidi co si o sobě myslí a říkají že jsou indie a alternativní.

všichni tihle mě serou. možná mě serou všichni. ještě nevím.

indie scéna je dnes přesnej opak indie scény. je to jenom modní záležitost plná pozérů. o hudbu tam ve skutečnosti vůbec nejde. jde o to co máte na sobě. hipsteři!

čau. co posloucháš? no hlavně jako indie kapely no. třeba charlie straight. oni jsou jako fakt hodně indie víš.

čtvrtina lidí poslouchá sunshiny jen proto, že tam je kay (hlavně teda šestnáctiletý holky). čvrtina proto, že mají legíny a proto jsou indie. čtvrtina proto, že hráli v americe a proto musej bejt dobrý. čtvrtina už je neposlouchá, protože už dobrý nejsou. já je poslouchám proto, že vydali splitko s at the drive in. mám rád omara. má hezký vlasy. teda měl. než se ostříhal. teď vydává jedno album za druhým a je to docela nuda. po pravdě nejepší album bylo "omar rodriguez" z roku 2005. možná tím, že měl větší brejle. teď vypadá jak strejda.

jo a asi sem taky pozer. indý týpek. mám velký brejle, patku a nosím legíny.

tady je ještě text od toho idiota. http://www.viceland.com/blogs/cs/2011/10/09/charlie-straight-jsou-super-bohuzel/ tou americkou kapelou myslel purling hiss. nebyl jsem na nich. ale chtěl jsem. hlavně proto že jsou z ameriky. a indie. hlavně proto.
a sasazu je vrchol nezávislý scény! 

Narozeniny VV

Klub Velký Voči funguje v Chotě už 8 let a při příležitosti oslav v něm vystoupil týpek jménem Stoker One Man Band.

Jedná se o chlápka, který hraje na rezofonickou kytaru (= dobro), přivedenou dvěma výstupy zvlášť ke kytarovému a basovému kombu. Navíc nohama ovládá bicí (konkrétně kopák, hajtku, rytmák a tamburínu) a občas zpívá nebo fouká do foukačky přes lampový kombo.

Slide zvuk kytary vás může s klidem hodit někam do atmosféry šedesátých let.

Originálnější blues se v našich krajích jen tak nevidí.

Ke zbytku ať promluví povedené nahrávky písní s podřadnou kvalitou videa (15 mobilních fps).

Keftes party fest | Boro | 29. září

Boro, čtvrtek 29. září. Keftes party fest spojený s oslavou pátých narozenin Radios.cz. V Boru nevídaně našlapáno. Pořadatelé byli viditelně štastný, že nejsou v mínusu (hmm, takhle to asi chodí) a několikrát děkovali všem, co přišli. Jo, a u vstupu dávali skvělou DIY placku z víčka od petky.

První vystupující. Odeur de Violettes. Holka, kterou byste na ulici možná přehlédli, vzala kytaru a začala hrát. Temně introvertní písně, akustika hnaná přes zkreslené kombo, a hlavně skvělý hlas. Nejen francouzské jméno /vůně fialek/ mi trochu připomnělo Mon Insomnie. Čím to je, že tak prosté (a jakoby stokrát slyšené) písně mohou pořád tak oslovit?

Depakine Chrono. Krátké matematicky propracované písně, nebo spíš nástřely písní, kde se rytmus mění každou vteřinu, v kontrastu s punkovým živelným přístupem. Na kytaře ti stačí dvě struny a kabel si přilepíš izolepou. Tuhle dvojici bych předepsal všem zapšklým kytarovým fetišistům povinně.

Díky, že tleskáte, i když to dneska tak serem.

Ne nadarmo jsou Lyssa jednou z hlavních kapel labelu Silver Rocket. Připomněli mi Esqmeg i Nomeansno. Valicí se rytmus bicích. Tvrdý basový linky. Vazbící kytara. Výkřiky z hlubin. Prostě nářez.

Vyrvi mi pochyby z těla … odposlech nepotřebujem.

Nikki Louder přijeli ze Slovinska. S basákem o francouzských holích. Rozjeli dobře hlasitý HC punk s náznakem mathu. Před pódiem se strhlo celkem divoké pogo …. já se u zdi tak trochu bál o brýle.

Na Five seconds to leave jsem se hodně těšil. Mám rád tyhle gradující instrumentální věci a projekce (trochu škoda že běžela jen v malým rohu zadní stěny) atmosféru jenom podpořila. Staré černobílé filmy s demolovanými domy, zasmyčkovaný záběr kluka s kyvadlem, kterému není vidět do obličeje. Mráz po zádech.

Nod Nod. Zpěvačka s šamanským hlasem podpořená atmosférickým podkladem Five seconds to leave. Anebo naopak - Five seconds to leave posílení o zpěvačku a druhého kytaristu… Každopádně největší překvapení večera. Upřený a trochu nepřítomný pohled zpěvačky vidím ještě teď. Přídavek Nod Nod už nedali kvůli městský policii, co se objevila před Borem.

Jak dlouho ještě budete dělat bordel?

Tady hrajou kapely, pani. Pojďte si taky poslechnout.

Štvaly mě jen tři věci. Za prvé, že na akci takovýhleho ražení nejspíš nevytáhnu nikoho ze svých známých. Za druhé, že nemám vymazlenej mobil s kamerou jako Lukáš, abych zachytil aspoň kousek z atmosféry týhle akce. A za třetí, když na konci někdo z pořadatelů u dveří děkoval všem odcházejícím, že přišli, byl jsem tak oněmělý z Nod Nod, že jsem mu nedokázal říct, jak skvělá akce to byla.

http://bandzone.cz/odeurdeviolettes

http://bandzone.cz/depakinechrono

http://www.myspace.com/lyssalyss

http://nikkilouder.tumblr.com/

http://www.myspace.com/fivesecondstoleave

http://bandzone.cz/nodnod

Mastodon - The Hunter

Po čtyřech koncepčních deskách vydávají Mastodon nahrávku, která není propojena žádným tématem. Album je věnováno bratru kytaristy Brenta Hindse, který tragicky zemřel při lovu...proto The Hunter...


Mastodon dávno nejsou metalovou kapelou v tom pravém slova smyslu...dávno překročili hranice...dělají si věci po svém...a možná proto je mám tak rád...jo...mám je rád...
Na nové desce pokračují v překračování...ještě více se profilují...nad některými skladbami se vznáší psychedelický opar...některé jsou agresivní...plivou krev...jiné zase ani nevypadají, že by je napsala metalová kapela...ale všechno to do sebe přesně zapadá...i když to není koncept...tak co to je?čím to je?co?
Že by to byli ty zpěvy?...a co ten Scott Kelly?...smrt bratra?...
Zvuk alba je pompézní a to, že v kapele zpívají ze čtyř členů tři včetně bubeníka je velice znát hlavně v melodických částech refrénu jednotlivých skladeb...každá skladba je jiná...takže jestli na začátku dostaneš po tlamě...a to se vším všudy...



tak potom na konci můžeš možná čekat nějakou naději...



protože pamatuj: " PURSUE HAPPINESS WITH DILIGENCE "


Uchvatné album u kterého nenacházím chybu...a už ani slov...

Podzim v Brně

Na začátku semestru si vždycky vypisuju data průběžných testů a termíny odevzdání všemožných úkolů a prací. Stejným způsobem jsem se rozhodl vypsat si pár podzimních koncertů v Brně. Takže tenhle článek berte jako hodně osobní výběr akcí, které mi prostě padly do oka. Budu rád, když to někoho navnadí na některou z akcí jít. Stejně tak jsem vděčný za další tipy.

Čtvrtek 29. září – Keftes Party Fest - BORO

Depakine Chrono – punk / math / noise
Five Seconds To Leave – experimetal
Nod Nod – down tempo
Odeur de Violettes – lo-fi pop
Nikki Louder (Slovinsko) – noise rock
Lyssa – tropical noise

Velká přehlídka nejen tvrdších kapel. Depakine chrono jsem viděl na Creepy a jde o opravdu živelnou záležitost nejen protože hrají přímo mezi lidmi. Medidativní postrockoví Five Seconds To Leave budou určitě také skvělí a zbytek line-upu mě doufám jenom příjemně překvapí.

Úterý 4. Října - BORO

Lento – ambient / hc / post-metal – Italie
Esazlesa – emo / screamo / post-rock – Cheb
DROM – post-hc / black / metal – Liberec

Akce z podobného soudku jako předchozí. Esazlesa jsou pro mě jedna z nejlepších tvrdých kapel. Dokonalé spojení rychlého HC a pomalejších hypnotických ploch. Záleží jen na tom, jestli si člověk stoupne do kotle nebo si vše vychutnává z povzdálí.

Čtvrtek 6. října - FLÉDA

Tata Bojs

Rupublic of Two

Turné k nové desce Tata Bojs. Tatáči určitě představí skvělou show, tím spíš, že aktuální deska Ležatá osmička je podle mě jedním z jejich nejlepších alb. Ale vstup tři kila, que?!

Neděle 23. Října - BORO

Blueneck

dné

Blueneck jsou z Anglie, dné z Prahy. Klidný ambient.

Středa 26. října - DESERT

Safety First

Kochlea

Čtvrtek 27. října - MELODKA

Prago Union + Livě band

Na Brněnským majálesu mě Prago Union trochu zklamali. Podklad pouštěli skoro celý z notebooku, takže to bylo trochu suché. S živou kapelou to doufám bude jiný kafe.

Středa 2. listopadu - FLÉDA

Dva

Fiordmoss

Floex

Dva jsou pro mě jedním z nejzajímavějších českých projektů. Spojení freak-folku, elektroniky a hlavně tradiční české chalupářské estetiky. Naživo dost živelná záležitost.

Středa 16. listopadu - A Fuckin Calla Nite - BORO

Her Name Is Calla

Tom Morris

Weikie

Vojta říkal „na tu akci jdi. her name is calla byli na sedmičce parádní.“

Jak je vidět, nejvíc našlapaný program má letos Boro, ten plesnivý sklep na Křenový. V Boru také bývá občas ve čtvrtek večer Potulné akademie neboli Uši a Vítr. V něm se vždy představí dvě nebo tři kapely nejrůznějších žánrů. Velký respekt patří pořadatelům téhle tradiční série – v září proběhl v pořadí asi 300. večer… Celý program Bora je (a ještě určitě přibude) tady.

Závěr autostop-tripu

Minulý týden jsme se s Vojtou vydali na pár dní s nadšením prostopovat kousek Čech. S cestou, která vlastně byla symbolicky i cílem, jsme byli moc spokojení - potkali jsme a poznali dosti zajímavých postav jak z řad řidičů, tak i vedlejších postav.
Poslední večer jsme strávili v Brně, kde jsme měli to štěstí navštívit výbornou akci v Boru - undergroundovém klubu, kde každého obklopí atmosféra tlejících sklepních vůní a rozptýleného kouře.

První kapela byla Les Trucs a šlo o opravdu povedenou performance-elektro-taškařici. Dvojice holky a kluka, kteří měli na hlavách připevněné nejen mikrofony, ale i lampičku, která v některých pasážích efektně blikala rytmu, se jen tak nevidí. Jako bych se ve vzpomínkách vrátil na Creepy, protože to byla opravdu přirozeně znějící experimentálnost, ve které přebili i následující band. Bylo téměř nutností si koupit CD nebo vinyl.

Druzí hráli Blaue Trottel Parade, kteří nás nejprve pomalovali modrou :) barvou po obličejích a následně rozjeli hardcore-funky kabaret v čele s dominantními bicími, hranými něžným pohlavím. Žel z jejich koncertu žádný záznam nemám, o to víc vám vystoupení doporučuji - už jen kvůli zkreslené akustické kytaře přes upravenou Teslu a groove baskytary.

Jihlavská scéna

Možná, že si někdo vzpomene na koncert před dvěma lety ve Velkých Vočích, kde kromě kapely Upland, která zde pokřtila nové CD, zahrála kapela jménem Zero Number One (0 No. 1) (Byli to ti s notebookem :) )
Nedávno jsem na jejich BZ stránkách narazil, že vydali nové album. Osobně musím říct, že mě dost překvapilo, jak zvukově, tak provedením jednotlivých písní. Jedná se spíš o triphopovou záležitost, kde se nuly číslo jedna konečně našli a jasně dávají najevo, že mix kytarové hudby s elektronikou jim není vůbec cizí. Ba naopak, dokážou tímto spektrem parádně proplouvat. Konečně, poslechněte sami na jejich profilu anebo si rovnou stáhněte album.
PS.: Jejich kytaristu můžete znát z už bohužel rozpadlé psychedelické záležitosti Tabletky a zpěvačku Pavlu z funkovějších 4th soul. Obě kapely doporučuji poslechnout, následně vám nebudou unikat spojitosti v jejich hudebním vývoji a zároveň můžete s odstupem sledovat jejich šlépěje.

Druhou ( i když v podstatě čtvrtou zmíněnou) kapelou jsou jihlavští Apple Spokesman. Měl jsem je možnost slyšet minulé jaro na Karneval párty v Mírovce u Havlíčkova Brodu. Hrají alternativu s kytarou, bezpražcovou baskytarou a bicími. Jejich vystoupení mi živě utkvělo v paměti jako smršť klidných i ďábelsky rychlých pasáží ve spojení s výbornými texty. Mohl bych je možná trochu přirovnat k Esgmeq. Mají BZ profil a celé starší album z roku 2001 s příznačným názvem "A ryby zmrzlé v ledu čekají až přijde konec" ke stažení. Žel už nevím, zda ještě fungují...