20 nejlepších skladeb roku 2014 podle f393n6

K poslechu
Ke stažení

Tracklist:

01 - Andy Stott - Violence
02 - Run The Jewels - Angel Duster
03 - Arca - Xen
04 - FaltyDL - Do Me
05 - DJ Rashad - Somethin 'Bout The Things You Do ft. Gant-Man
06 - Matthewdavid - In My World
07 - Spoon - Inside Out
08 - Karen O - Day Go By
09 - Ariel Pink - Put Your Number In My Phone
10 - Avey Tare's Slasher Flicks - Strange Colores
11 - Swans - Oxygen
12 - St. Vincent - Digital Witness
13 - tUnE-yArDs - Water Fountain
14 - Shabazz Palaces - Motion Sickness
15 - Traxman - Time Slip
16 - Thriftworks - Tinkerbell Heat
17 - Flying Lotus - Coronus, The Terminator
18 - Fatima - Technology
19 - Mr. Carmack - 1994
20 - Chief - Aaaaahhhh

01 - Pulzující temnota Violence s božsky éterickým vokálem Alison
Skidmore je jasným důkazem že méně je více. Minimalistická první
část je následně rozříznuta masivním trap beatem a zničeným
pianem.

02 - Run The Jewels spojují agresivní projev s promyšlenými texty.
Angel Duster je kopancem do ksichtu všech, kteří se snaží ovládat
ostatní, ať už pomocí víry nebo peněz.

03 - Rozbitej beat, smyčce, co skáčou sem tam a do toho všeho rozsekaný
útržky hlasů. Chaos, napětí a ostrůvky klidu. To všechno je Xen.

04 - Zlá tribal věc, ze který přímo prýští sex. Baví mě hlavně
"kruhovitá" struktura skladby a nezvyklý rytmy.

05 - DJ Rashad byl král footworku, který minulý rok předčasně
odešel. Tahle věc se nachází na jeho posledním EP We On 1 a je z
ní cítit čirá radost a nespoutanost.

06 - Za skladbu In My World si Matthew užil zbytečnej hate od
kritiků, kteří mu vyčítali falešnej zpěv/rap. Fuck them, Matthewdavid
si prostě na nic nehraje a dělá, co ho baví.
In my world je rozvolněná, letní pohoda se skvělým textem.
"In my world all the jewelry is priceless" bych tesal do kamene.

07 - Krásná basa, vyklidněný synťáky a ten hlas! Inside Out je jako
pohlazení po tváři. Růže rozkvétá.

08 - Křehkou lo-fi věc Day Go By jsem hodně poslouchal, když doznívalo
léto a dodala mi spoustu energie do depresivního podzimu.

09 - Láska na první poslech. Jednoduchej hipster pop s krásnými
vokály a posmutnělým textem místy připomene Belle and Sebastian.

10 - Další instantní láska. Zvukem se blíží k Animal Collective, jehož je
Avey členem.

11 - Oxygen je nesmírně sexy skladba plná zvířecí energie a rytmů, který
nepochopíš.

12 - Rozverný, popový zvuk ostře kontrastuje s pichlavým textem o tom,
jak moc nás omezuje potřeba mít "svědky" našeho chování na
sociálních sítích. Protože nemá smysl cokoliv dělat, pokud to nikdo
neuvidí (např. tuto mixtape).

13 - Woo hah! Vyjetá Water Fountain vždycky dokáže zvednout náladu.

14 - Pohled na gangsta rap z druhé strany. Beat klouže mezi prsty
jak polomrtvej kapr a Ishmael maluje Pollockovský texty.

15 - Další legenda footworku. Skvělá práce se samply a rytmy.

16 - Thriftworks je pro mě synonymem pro výbornou produkci, a
kdyby se v téhle oblasti udělovala Nobelovka, tak by s přehledem
vyhrál. Schválně si dej Tinkerbell heat do in-ear sluchátek a
ocitneš se v jiném světě.

17 - To že je FlyLo poměrně dobrej rapper není žádná novinka, ale
až v Coronus, The Terminator dokazuje že taky skvěle zpívá.
Očekávej typicky lotusovskou zakouřenou atmosféru a hlavu trhající basu.

18 - Fatima, nedoceněná královna soulu, vydala loni výbornou desku
Yellow Memories. Technology je podobně jako Coronus, jazzem a kouřem
nasáklá věc. Beat je správně minimalistickej, aby vynikl Fatimin
závratně krásný hlas.

19 - Zadumanej, retrospektivní track s parádní produkcí.

20 - Závěr patří šéfovi. Po vystresovanym dnu je tenhle beat
lepším lékem než pět piv. Takhle nějak si představuju soundtrack
k slow-motion pádu do bazénu plnýho šlehačky a jahod.

Dvojkoncert v Divadle 29: Laura Luna + Zapaska

V pardubickém ostrůvku alternativní kultury, Divadle/Klubu 29, se odehrál další ze série dvojkoncertů. A jak říká Anime, „když se v Pardubicích něco děje, tak prostě musíš jít“. Tak jsem prostě šel.

Mexičanka Laura Luna lákala už popisem: iPhone, mikrosynťák monotron, gameboy, no-input mixer a modifikovaný počítač Atari. I přes barvitě popsané vybavení ale přišlo zklamaní v podobě hutných syntezátorových ploch, z nichž vyzařovalo asi takové teplo jako ze zmrzlé kachny. Přesto se tu a tam vynořily enovsky snové pasáže, které prosvětlily temnou náladu, ale nikdy ji zcela nepřebily. V těchto několika málo okamžicích se při zavřených očích před očima rozvíjel zlověstně cukrkandlový příběh á la Twin Peaks, plný rozporů a nejednoznačnosti. Občas se ozval i 4/4 rytmus, nebo spíše jeho skelet, který do neuchopitelného abstraktna vnesl alespoň částečný řád. I tak šlo ale hlavně o poslechovou záležitost, která rozhodně nikoho ze židle nezvedla. (A to i doslova, protože se při koncertu sedělo.)

Hlavní problém vystoupení vidím hlavně v příliš častém a násilném obměňování motivů, díky kterému se pak set paradoxně stával nudným. Dalším mínusem byl nulový kontakt s posluchači. Jasně nehodilo by se, kdyby slečna uprostřed skladby začala z ničeho nic řvát „Jste nejlepší!“, nicméně alespoň obyčejné Hi na úvod by bylo fajn. Rozsvěcování mobilů a jejich dlouhé čekování pak byla další věc, která atmosféře rozhodně nepřidala. Kurva lidi, mobil na 

koncertě se má vytahovat jen v případě, že chci zachytit nezachytitelné; facebook počká.

Laura Luna

Když ale nastoupila Zapaska, veškerá pozornost se už soustředila jen na pódium. Manželská dvojice z Ukrajiny dokázala rozproudit krev a židle se tak najednou staly spíše hradbou mezi interprety a posluchači, než pohodlnými trůny. I tak ale pulzující energie, která z dvojice přímo tryskala, infikovala většinu návštěvníků a donutila je alespoň ke zběsilému kývání hlavou a následně i celým tělem.

Nejvíc mě bavil hlavně souboj mužského a ženského elementu, například kombinace ďábelského beatboxu, který Pavlo ještě efektoval a Ianin éterický vokál, jenž dal vzpomenout třeba na Kateřinu Winterovou a v některých pasážích dokonce i na Björk. Hlavními hesly vystoupení byly delay a reverb, který dvojice používala jak na vokály tak na smyčky některých nástrojů. Kytara se snoubila s nabasovanými beaty z bicího automatu Akai a do toho Pavlo střídal všemožné nástroje jako kouzelník, který vytahuje králíky z klobouku. Ke slovu se dostala například miniaturní heligonka, kalimba, foukací harmonika a v jedné skladbě dokonce i píšťalka pro rozhodčí.

Ukrajinštinu neovládám a vzhledem k tomu, že většina textů byla právě v tomto jazyce, nemůžu posoudit texty. Oba hudebníci ale mluvili slovensky, takže vždy alespoň naznačili, o čem jednotlivé písně pojednávají. Když mluvili o válce naskakovala mi husí kůže. Rusko-ukrajinská hranice byla najednou až nepříjemně blízko. Naopak „veselá piesnička o zdravotnom fast-foodě“ byla skvělým oživením v jinak poměrně zadumaném (i když energickém) playlistu.

Celkově se jednalo o další z parádních dvojkoncertů v Divadle. Poklidná Laura Luna ostře kontrastovala s nesmírně rozjetým duem z Ukrajiny a já tak budu vzpomínat hlavně na jejich vystoupení. Málokdy se mi po koncertu stane, že bych nedočkavě přešlapoval ve frontě, abych si mohl koupit CD, ale v případě Zapasky nešlo jinak. Dvě kila a čau. Díky za super zážitek.

tohle psala nejaka hnusna vylizana zakomplexovana prazska indie buzna co povazuje za vrchol kultury killers a honi si nad sunshinama (napsal mi můj kamarád a poslal mě odkaz) a měl pravdu.

a donutilo mě to napsat několik řádků. 

hnusí se mě slovo indie. hnusí se mě slovo alternativní.

a hnusí se mě lidi co si o sobě myslí a říkají že jsou indie a alternativní.

všichni tihle mě serou. možná mě serou všichni. ještě nevím.

indie scéna je dnes přesnej opak indie scény. je to jenom modní záležitost plná pozérů. o hudbu tam ve skutečnosti vůbec nejde. jde o to co máte na sobě. hipsteři!

čau. co posloucháš? no hlavně jako indie kapely no. třeba charlie straight. oni jsou jako fakt hodně indie víš.

čtvrtina lidí poslouchá sunshiny jen proto, že tam je kay (hlavně teda šestnáctiletý holky). čvrtina proto, že mají legíny a proto jsou indie. čtvrtina proto, že hráli v americe a proto musej bejt dobrý. čtvrtina už je neposlouchá, protože už dobrý nejsou. já je poslouchám proto, že vydali splitko s at the drive in. mám rád omara. má hezký vlasy. teda měl. než se ostříhal. teď vydává jedno album za druhým a je to docela nuda. po pravdě nejepší album bylo "omar rodriguez" z roku 2005. možná tím, že měl větší brejle. teď vypadá jak strejda.

jo a asi sem taky pozer. indý týpek. mám velký brejle, patku a nosím legíny.

tady je ještě text od toho idiota. http://www.viceland.com/blogs/cs/2011/10/09/charlie-straight-jsou-super-bohuzel/ tou americkou kapelou myslel purling hiss. nebyl jsem na nich. ale chtěl jsem. hlavně proto že jsou z ameriky. a indie. hlavně proto.
a sasazu je vrchol nezávislý scény!