Björk se na hudební
scéně od svého debutu pohybuje již 23 let a vždy mne dokázala na každém
albu něčím překvapit. Ať to bylo kakofonickým skloubením drum-beatů se zpěvem,
přecházejícím za hranu v rámci divoké mladické nespoutanosti, projektu
téměř‑a‑cappella, který dokázal jenom lehkým zpěvem spojovat islandštinu
s angličtinou, tak využíváním nejmodernějších technologií. Ba naopak je ještě
modernizovat, propojit je s hudebními nástroji a zprostředkovat tím
poznávací procházku (nejen) vesmírem i pro ostatní.
Na minulých
albech se často objevují i klasické nástroje, ale pouze v pozadí a
nestávají se vyloženě signifikantním znakem ani výraznou nosnou linkou.
Možná to bylo určitým darem prozření, že na novém albu dostaly smyčce
prostoru více než volný prostor poznání pro vesmír v Biophilii bez
výraznějšího, možná až umělého přístupu u vytváření písní.
Album
Vulnicura je jemné jako ten nejkřehčí vzduch při procházce zasněženou krajinou.
Když klasické nástroje už přestávají být plochami, prostupují skladbami
nenáročné beaty (nečekej DNB). Zpěv není björkovská křeč, kterou dost lidí
slyšelo/slyší a nemohlo/nemůžou ji překousnout. Dovolil bych si tvrdit, že jemné nuance
melodií prospěly prostoru a až minimalistické hrátky s intonací provázaly koncept
celého alba zvláštně veselou zadumaností. Skoro jakoby rozchod znamenal příchod
něčeho nového, na co je možné se těšit, s duševním vyrovnáním se stavem
věcí, které není možné změnit. Skoro jakoby Nico o 45 let později přestala brát
drogy, vymazala svůj rasismus, našla si tu pravou lásku a vše zaznamenala na
svoje sólovky.
Ale abych
jenom nechválil, ke konci alba nepřichází žádná výraznější změna kombinací
lehkosti smyčců, podbarvených elektronickými smyčkami, zatímco nastavená atmosféra
písní zůstává až do poslední písně, která koncept rozbíjí. Možná je to
důkazem celistvosti, když písně osamocené a vytrhané z kontextu nedávají až
takový smysl a člověk je už vyčerpaný soustředěným poslechem, dokud není úplné
ticho.
Charakteristickým
rysem je abstrakt a ten je zachytitelný jak pára nad hrncem.
Je ale vůbec
nějak možné popsat esenci lásky?
Pozn.: Autor zbožňuje Björk a nečetl recenze Vulnicury, jen slyšel o jejím rozchodu.