neděle 8. února 2015

Björk - Vulnicura



Björk se na hudební scéně od svého debutu pohybuje již 23 let a vždy mne dokázala na každém albu něčím překvapit. Ať to bylo kakofonickým skloubením drum-beatů se zpěvem, přecházejícím za hranu v rámci divoké mladické nespoutanosti, projektu téměř‑a‑cappella, který dokázal jenom lehkým zpěvem spojovat islandštinu s angličtinou, tak využíváním nejmodernějších technologií. Ba naopak je ještě modernizovat, propojit je s hudebními nástroji a zprostředkovat tím poznávací procházku (nejen) vesmírem i pro ostatní. 

Na minulých albech se často objevují i klasické nástroje, ale pouze v pozadí a nestávají se vyloženě signifikantním znakem ani výraznou nosnou linkou. Možná to bylo určitým darem prozření, že na novém albu dostaly smyčce prostoru více než volný prostor poznání pro vesmír v Biophilii bez výraznějšího, možná až umělého přístupu u vytváření písní.
 
Album Vulnicura je jemné jako ten nejkřehčí vzduch při procházce zasněženou krajinou. Když klasické nástroje už přestávají být plochami, prostupují skladbami nenáročné beaty (nečekej DNB). Zpěv není björkovská křeč, kterou dost lidí slyšelo/slyší a nemohlo/nemůžou ji překousnout. Dovolil bych si tvrdit, že jemné nuance melodií prospěly prostoru a až minimalistické hrátky s intonací provázaly koncept celého alba zvláštně veselou zadumaností. Skoro jakoby rozchod znamenal příchod něčeho nového, na co je možné se těšit, s duševním vyrovnáním se stavem věcí, které není možné změnit. Skoro jakoby Nico o 45 let později přestala brát drogy, vymazala svůj rasismus, našla si tu pravou lásku a vše zaznamenala na svoje sólovky. 




Ale abych jenom nechválil, ke konci alba nepřichází žádná výraznější změna kombinací lehkosti smyčců, podbarvených elektronickými smyčkami, zatímco nastavená atmosféra písní zůstává až do poslední písně, která koncept rozbíjí. Možná je to důkazem celistvosti, když písně osamocené a vytrhané z kontextu nedávají až takový smysl a člověk je už vyčerpaný soustředěným poslechem, dokud není úplné ticho.

Charakteristickým rysem je abstrakt a ten je zachytitelný jak pára nad hrncem.


Je ale vůbec nějak možné popsat esenci lásky?


Pozn.: Autor zbožňuje Björk a nečetl recenze Vulnicury, jen slyšel o jejím rozchodu.