Hned první píseň „First snow“ je použitá jako vkusný intro - atmosféra těšení se z toho, co přijde dál. Dá se říct, že mě příjemně navnadila na další track, „Krásku ze zadních dveří“, kde symfonicky pompézní smyčce nahradily osamocenější plochy zvukových koláží, který spolu s beatem ukazují cestu po barech.
„Her Smile“ byl zřejmě pohled do předešlé pasáže. Z táhlýho zvuku synťáku s ťukanou tklivou melodií kláves vespod jsem byl unešenej, škoda jen, že nadšení „hrát naplno“ se ke konci vytratilo. Zřejmě to byl záměr, aby tím skladba vyzněla trochu pesimističtěji. „ You Were“ zní jako most mezi trochu citlivějším „Her Smile“ a „String Bear“. Ten zní o dost sebevědoměji kvůli jasnýmu rytmu. I když je dost nespravedlivý porovnávat písně mezi sebou, ten pocit to prostě v posluchači zanechá, ať chce nebo ne.
„Djobánku“ mi asociačně připomněl Buriala a jeho temnou stranu při procházce nočním městem. Rytmickou skladbou se nese minimum melodií, podobně jako další „Fear Drop“, která přechází v polovině do ticha a zase se z něj rodí. Pěkně využitý 3 minuty na rozvedení celýho příběhu.
Začátek „More Cowbell“ jakoby vypadl při záškubu oka Toma Yorka, ale je to jen náznak, který se vypaří při prvním rozeznění podkresových harmonií. „Slow walk“ a „Chillin' in the Park“ vytvářejí atmosféru procházky v parku, vyrušenou hravou melodií.
V „Can't Take That Away“ vás donutí vzít lžičku a začít mlátit do skleniček a hrnků, nájezd a dojezd pocítíte na „Dope Effect“, která obsahuje odvar z minulé skladby a jenom ho upravuje k dalšímu použití. Marťanská „Hey Ho!“ připomíná dialog myšího pískání a zmodulované lidské řeči.
Pro mě začíná vrchol alba šestiminutovou „Old Movies“,kde se repetice zvukomaleb prolíná s pozvolna rozehrávaným zvukem bonga, co vespodu drží nit, zatímco na okrajích se začíná odehrávat další příběh. Možná je to film ve filmu, a abyste ho dokoukali, musíte se hodně snažit. Navazují rozsekávající rytmy „Will You Ever Love Me More“, ze kterých zpoza rohu vykoukne durová melodie. Skladba nakonec vyzní jinak než zpočátku, ale s pocitem, že je vše tak, jak má být.
Série skladeb „Underwater“ jsou variace mezi ponořením a vynořením, v místě nádechu jako kdyby už uběhl nějaký čas, zatímco pod hladinou nám zůstal utajen. Finální „A Day in the Life“ tvoří pomyslnou tečku za tím vším, připomněla mi Aphexe Twina a jeho klávesový pokusy, který nikdy nevyšly naprázdno.
Stejně jako tohle album. Po zvukový stránce je to posun vpřed, už si nebudete říkat "sakra, tohle nějak skřípe". A jeden poslech na něj určitě nestačí. Uvnitř cítíte, že mezi sbíráním skladeb uplynul už nějaký čas a tak některé tvoří osamocené ostrůvky nálad a další se asociačně spojují do rozporuplných tvarů, ať melodiemi nebo společnými nitkami příběhu.
Mě osobně nejvíc dostalo ke konci u ambientnějších ploch, kdy jednotlivý pasáže začaly tvořit s dalšími písněmi delší náladu a přitom zůstávaly konkrétní. Těžko říct, jestli je lepší vyslat přesný střely na terč v podobě „Her Smile" anebo se nechat unést náladou starých filmů a v jeden den života si je promítnout. Celkový hodnocení proto odhazuju za sebe. Ty písně prostě fungují a to je dobře...
Tracklist:1) First Snow
2) Back Door Beauty
3) Her Smile
4) You Were
5) String Bear
6) Djobánku
7) Fear Drop
8) More Cowbell
9) Slow Walk (Parts 1 & 2)
10) Chillin' in the Park
11) Can't Take That Away
12) Dope Effect
13) Hey Ho!
14) Old Movies
15) Will You Ever Love Me More (Than I Love You)
16) Underwater Fall I.
17) Underwater Tenor
18) Underwater Fall II.
19) A Day in the Life
+ co se nevešlo
Album najdete ke stažení zde
Žádné komentáře:
Okomentovat