Hm, když jsem předchozí příspěvek nazval sebejistě „part I,“
ještě jsem nevěděl, jakej jsem si na sebe uplet bič. Jasně,
z bezprostřední časový blízkosti se zdálo těch pár hudebních událostí
tohohle léta jako nadmíru zajímavý a unikátní akce, ale teď mi trochu připadá, že
celkem není o čem psát. LFŠ
v Uherským Hradišti měla poměrně silnej hudební program, ale já jsem se
věnoval spíš filmům. V sekci němých filmů s živým hudebním
doprovodem jsem viděl jenom Deník ztracené s Vložte kočku, o tom je ale fajn recenze na fullmoonzinu...
No a pak už jen
Benefit na ostravský Přednádraží na pražský Náplavce – Black Tar Jesus, Saade,
Please the Trees, Bonus a Lahar – a Kotelna Fest ve Zruči – Odeur de
Violettes, noar+is+, OTK, Stevie Brufen, pak ještě naše maličkost UCHA a nějaký kluci, co měli asi rádi Offspring. Dvě menší akce bez
zahraničních jmen, ale jak se tak na to dívám, zúčastněný kapely a projekty pro
mě představují víceméně soupis toho zajímavějšího u nás. Že by
příležitost ke shrnutí toho, co mě baví na český scéně? OK, zkusím to,
ale nejspíš to nebude nic novýho a objevnýho,
možná to spíš bude v jistým ohledu nošení dříví do lesa...
Je zajímavý, že letos jsem se do Prahy na koncert dostal po
roce opět na začátku srpna. Loni to byla cesta do temnýho sklepení Chapeau
Rouge na Manku Kapak (z kterejch jsem tenkrát byl vodvařenej; kdybych
tyhle Němce znal už na gymplu, možná bych si něco zapamatoval i z němčiny;
mimochodem letos vydali výbornou desku), letos jsme se vyvalili na slunným
břehu Vltavu na náplavce u Bajkazylu.
Black Tar Jesuse, co Benefit zahajoval, si pamatuju
z loňskýho Creepy - týpek, co sundal plyšovýho
křečka z krku z období jeho předchozího temnýho elektronickýho
projektu Tempelhof a konečně jako by se hudebně doopravdy našel. Něco ze Syda
Barretta z léta 67, zasněný introvertní písně s kytarou a silným výrazem. Teď na náplavce jsem viděl tenhle projekt poprvé
s kapelou, a jako by to trochu skřípalo, přes dobrý aranže si
introvertnost písní s dalšími nástroji moc nerozumí a ani zvukově to tady
moc nefungovalo, vokál jakoby utopený na dně Vltavy. A příznačný možná je i to,
že zrovna další den vydal Kopáček jako Black Tar Jesus novou nahrávku, kterou
ale udělat celou sám, bez spoluhráčů...
Saade si pamatuju jako předkapelu pražskýho koncertu Boris,
kde hráli prostě přímočarý písně na neskutečně vytavený aparáty. Venku možná na hlasitosti ubrali, ale základ zůstává pořád stejnej, pohodový songy skrytý v hlasitým zvuku přebuzený kytary. To se ti musí líbit, když svítí
slunce, vychutnáváš si pšeničný pivo a kolem šplouchá řeka.
Please the Trees jsou prej celkem známý energičností svých
koncertů. Anebo to můžeš brát tak, že je to spíš tak trochu póza. Jasně,
Havelka má dobrej hlas a velký charisma, ale házení kelímků s pivem do
lidí je jednak samo o sobě pěknej voser, a za druhý to (narozdíl od plnýho
klubu) na odpolední akci venku, kde se hodně diváků jenom na chvíli
zastavilo cestou kolem, působí, ehm, nepatřičně. Podobně jako natáhnout za kapelu
nějakej šamanskej závěs a zakrýt tím jedinečný panorama Hradčan,
probleskujících pod mostem - zabít a přemalovat přirozenou atmosféru
místa při vytváření nějaký svojí předem chtěný nálady. Nicméně čistě hudebně mi
přišli PTT celkem spoko, Hell on Earth je stejná hitovka naživo jako na
poslední desce.
To, že Bourek není žádnej skvělej zpěvák, je celkem jasná
věc ...někomu vadí errr a jinejm vadí rap ... Bonusovy koncerty tak možná působí hudebně trochu rozpačitě, ale pro mě je
to vždycky spíš o celkovým vyznění. Kdyby to neznělo tak blbě, chtěl bych
napsat, že je to spíš o tom naladit se na stejnou myšlenkovou vlnu... První den
roku nula s Banánovou hostovačkou, Sám černou nocí prý poprvé naživo a všechno ostatní, jak
má být. Pravda a láska, beze srandy.
Po setmění pak ještě Lahar, s divokým moshpitem, kdy
Banán skočil do Vltavy ... A zbývá ještě zmínit, že koncert na náplavce byl
benefit pro vystěhovaný obyvatele ostravskýho Přednádraží. Většinou čekáš, že
se na benefičních akcích moc nevybere, vstupný dobrovolný často pro spoustu lidí znamená vstup
zadax ... stejně tak když jsme v pauzách mezi kapelama seděli na břehu
Vltavy s nohama visícíma nad hladinu, taky jsem nečekal, že se mezi těma
drobnýma vlnkama objeví jedna zbloudilá, co mi rozmáchá boty ... vybralo se prý 35 tisíc, klobouk dolů a palec nahoru.
Kotelna Fest ve Zruči pořádají bratři Holubové z Kolína
a lidi kolem nich, a jako všechny jejich akce měl i letos bezkonkurenční dramaturgii...
Odeur de Violettes není potřeba představovat. Čirý
písničkářství. A pokoušet se psát cokoli dalšího by bylo jen narušení toho
křehkýho kouzla.
noa+is+ jsou pro mě po Kotelně jedním z nejzajímavějších
projektů, co u nás hrajou. Lo-fi, což v tomhle případě znamená hlavně starou akustiku, hnanou
občas přes tak šílený efekty, že čekáš, že se každou chvíli musí rozpadnout.
Naživo pak už jen basa a chvílema rozladěná foukačka. Zvláštně znepokojivý zvuk akustických nástrojů a skvělý
texty. Hned stahuj desku tady.
Proslýchá se, že OTK vydávají novou desku každých pět let.
Nástupce Okolo tak připadá na letošek a zdá se, že tyhle zvěsti jsou o něco spolehlivější
než konec světa podle mayskýho kalendáře. Pravda je, že týpci kolem Ondřeje
Ježka hrajou naživo skoro výhradně nový písně a s novým bubeníkem Víťou je
to nářez jako prase. Takže nezbývá, než čekat na novou nahrávku ... Zeptej se svýho srdce, jak moc se těšíš.
Jestli je postmoderna konec velkejch vyprávění, jak říká Lyotard,
tak Stevie Brufen ji spolehlivě posílá do háje. Protože Smrt Stevieho Brufena je
epos. Vysoký pece, železo, chlast, kníry, velkolepý zvuky synťáku,
postapokalyptická diskotéka. A v kulisách toho všeho v deseti písních příběh Stevieho Brufena. Superhrdiny, co netrpí kocovinou a bojuje proti kapitalistům
prodávajícím nealkoholickou vodku... (story) Jestli
si myslíte, že koncepční desky patří tak leda do sedmdesátek, tohle vás vyvede z omylu, Roger Waters se
může jít hned zahrabat. A naživo zní Stevie Brufen stejně dobře, a ani špatnej
zvukař to nedokáže zkazit.
A jako shrnutí a závěr? Asi nic, omlouvám se.
