Podzim v Brně

Na začátku semestru si vždycky vypisuju data průběžných testů a termíny odevzdání všemožných úkolů a prací. Stejným způsobem jsem se rozhodl vypsat si pár podzimních koncertů v Brně. Takže tenhle článek berte jako hodně osobní výběr akcí, které mi prostě padly do oka. Budu rád, když to někoho navnadí na některou z akcí jít. Stejně tak jsem vděčný za další tipy.

Čtvrtek 29. září – Keftes Party Fest - BORO

Depakine Chrono – punk / math / noise
Five Seconds To Leave – experimetal
Nod Nod – down tempo
Odeur de Violettes – lo-fi pop
Nikki Louder (Slovinsko) – noise rock
Lyssa – tropical noise

Velká přehlídka nejen tvrdších kapel. Depakine chrono jsem viděl na Creepy a jde o opravdu živelnou záležitost nejen protože hrají přímo mezi lidmi. Medidativní postrockoví Five Seconds To Leave budou určitě také skvělí a zbytek line-upu mě doufám jenom příjemně překvapí.

Úterý 4. Října - BORO

Lento – ambient / hc / post-metal – Italie
Esazlesa – emo / screamo / post-rock – Cheb
DROM – post-hc / black / metal – Liberec

Akce z podobného soudku jako předchozí. Esazlesa jsou pro mě jedna z nejlepších tvrdých kapel. Dokonalé spojení rychlého HC a pomalejších hypnotických ploch. Záleží jen na tom, jestli si člověk stoupne do kotle nebo si vše vychutnává z povzdálí.

Čtvrtek 6. října - FLÉDA

Tata Bojs

Rupublic of Two

Turné k nové desce Tata Bojs. Tatáči určitě představí skvělou show, tím spíš, že aktuální deska Ležatá osmička je podle mě jedním z jejich nejlepších alb. Ale vstup tři kila, que?!

Neděle 23. Října - BORO

Blueneck

dné

Blueneck jsou z Anglie, dné z Prahy. Klidný ambient.

Středa 26. října - DESERT

Safety First

Kochlea

Čtvrtek 27. října - MELODKA

Prago Union + Livě band

Na Brněnským majálesu mě Prago Union trochu zklamali. Podklad pouštěli skoro celý z notebooku, takže to bylo trochu suché. S živou kapelou to doufám bude jiný kafe.

Středa 2. listopadu - FLÉDA

Dva

Fiordmoss

Floex

Dva jsou pro mě jedním z nejzajímavějších českých projektů. Spojení freak-folku, elektroniky a hlavně tradiční české chalupářské estetiky. Naživo dost živelná záležitost.

Středa 16. listopadu - A Fuckin Calla Nite - BORO

Her Name Is Calla

Tom Morris

Weikie

Vojta říkal „na tu akci jdi. her name is calla byli na sedmičce parádní.“

Jak je vidět, nejvíc našlapaný program má letos Boro, ten plesnivý sklep na Křenový. V Boru také bývá občas ve čtvrtek večer Potulné akademie neboli Uši a Vítr. V něm se vždy představí dvě nebo tři kapely nejrůznějších žánrů. Velký respekt patří pořadatelům téhle tradiční série – v září proběhl v pořadí asi 300. večer… Celý program Bora je (a ještě určitě přibude) tady.

Závěr autostop-tripu

Minulý týden jsme se s Vojtou vydali na pár dní s nadšením prostopovat kousek Čech. S cestou, která vlastně byla symbolicky i cílem, jsme byli moc spokojení - potkali jsme a poznali dosti zajímavých postav jak z řad řidičů, tak i vedlejších postav.
Poslední večer jsme strávili v Brně, kde jsme měli to štěstí navštívit výbornou akci v Boru - undergroundovém klubu, kde každého obklopí atmosféra tlejících sklepních vůní a rozptýleného kouře.

První kapela byla Les Trucs a šlo o opravdu povedenou performance-elektro-taškařici. Dvojice holky a kluka, kteří měli na hlavách připevněné nejen mikrofony, ale i lampičku, která v některých pasážích efektně blikala rytmu, se jen tak nevidí. Jako bych se ve vzpomínkách vrátil na Creepy, protože to byla opravdu přirozeně znějící experimentálnost, ve které přebili i následující band. Bylo téměř nutností si koupit CD nebo vinyl.

Druzí hráli Blaue Trottel Parade, kteří nás nejprve pomalovali modrou :) barvou po obličejích a následně rozjeli hardcore-funky kabaret v čele s dominantními bicími, hranými něžným pohlavím. Žel z jejich koncertu žádný záznam nemám, o to víc vám vystoupení doporučuji - už jen kvůli zkreslené akustické kytaře přes upravenou Teslu a groove baskytary.

Jihlavská scéna

Možná, že si někdo vzpomene na koncert před dvěma lety ve Velkých Vočích, kde kromě kapely Upland, která zde pokřtila nové CD, zahrála kapela jménem Zero Number One (0 No. 1) (Byli to ti s notebookem :) )
Nedávno jsem na jejich BZ stránkách narazil, že vydali nové album. Osobně musím říct, že mě dost překvapilo, jak zvukově, tak provedením jednotlivých písní. Jedná se spíš o triphopovou záležitost, kde se nuly číslo jedna konečně našli a jasně dávají najevo, že mix kytarové hudby s elektronikou jim není vůbec cizí. Ba naopak, dokážou tímto spektrem parádně proplouvat. Konečně, poslechněte sami na jejich profilu anebo si rovnou stáhněte album.
PS.: Jejich kytaristu můžete znát z už bohužel rozpadlé psychedelické záležitosti Tabletky a zpěvačku Pavlu z funkovějších 4th soul. Obě kapely doporučuji poslechnout, následně vám nebudou unikat spojitosti v jejich hudebním vývoji a zároveň můžete s odstupem sledovat jejich šlépěje.

Druhou ( i když v podstatě čtvrtou zmíněnou) kapelou jsou jihlavští Apple Spokesman. Měl jsem je možnost slyšet minulé jaro na Karneval párty v Mírovce u Havlíčkova Brodu. Hrají alternativu s kytarou, bezpražcovou baskytarou a bicími. Jejich vystoupení mi živě utkvělo v paměti jako smršť klidných i ďábelsky rychlých pasáží ve spojení s výbornými texty. Mohl bych je možná trochu přirovnat k Esgmeq. Mají BZ profil a celé starší album z roku 2001 s příznačným názvem "A ryby zmrzlé v ledu čekají až přijde konec" ke stažení. Žel už nevím, zda ještě fungují...

Wohni se pro svůj starej skejt aneb Wohnout našim klientům

Staří známí pardálové Wohnout, kteří se s přibývajícími léty stali něco jako voblejzávači všech "velkých českých" fesťáků, vydali další desku.
Je ale špatná.
Tak špatná, až mě tím dost naštvali. Napadá mě několik přirovnání, ale ani jedno není ve slovníku spisovné češtiny. Holt na to budu muset jít nějak jinak.
Znáte přísloví "vařit z vody?"
Tak takhle přesně zní tahle jejich nová deska. Naprosto umělé a prázdné texty, ve kterých čerpají hlavně sami ze sebe. A to doslova. Ukázka "Čau vy, my jsme Wohnout! Musíme vstávat, sbalit přijít na sraz, nosit skládat vyrazit. Potom ladit zvučit, chvíli v šatně, před šichtou si vorazit. A pak zahrát, kalit na místě zůstat, snad se nám nic nestane. Střih, za pár hodin pod barem zní dobrý ráno Vietname." tak nějak vypovídá bez nutnosti dalšího komentáře. Největší sranda mi ale přišla, když si samotná kapela před diváky přizná, že je na tom špatně. Kde je ta její "maska", celé to "divadlo", za kterým se může schovat? Jak sami přiznávají, jejich firma je trošku v pr**li. Nezbývá než doufat, že jejich další počin se bude ubírat jiným a lepším směrem. Jestli ne, možná by se měli wohnout pod postel pro svůj starej skejt a pověsit hraní na hřebík.. anebo mají možnost stát se dalšími "páprdy českého bigbítu"...

Dirty Beaches – Badlands (2011)

Ještě nedávno jsem měl předsudky vůči „karaoke kapelám.“ Projekt, kde se skoro všechno pouští z Winampu nebo z čeho přece musí být naživo sterilní a neskutečně nudný, no ne? Letošní Creepy Teepee tenhle můj divný předpoklad obrátilo úplně vzhůru nohama. Bláznivý diskotékový hecař Terror Pigeon Dance Revolt!, dvojice Dream Boat se zpěvačkou, jejíž hlas se dotýkal andělských výšin, i nezařaditelný Dirty Beaches byli naživo nečekaně živelní a skvělí.

Poslední jmenovaný je dost zvláštní záležitost. Jde o sólo projekt Kanaďana jménem Alex Zhang Hungtai. Na kontě má několik épéček a trochu krátkou čerstvou desku s názvem Badlands.

Snažit se žánrově zařadit Badlands i celý projekt Dirty Beaches je hodně obtížný a myslím, že i trochu zbytečný – rockabilly, psychedelic, noise, lo-fi, whocares? Stejně nemá tolik cenu psát jednotlivě o osmi písních, které na desce jsou. Podstatné a zásadní je něco jiného – víc než co jiného sálá z alba atmosféra Ameriky. Alespoň teda té trochu romantický představy Ameriky, kterou mám ze všemožných filmů a knížek.

Badlands je jako rozpálená pustina s nekonečně rovnou silnicí vpředu i vzadu. 100 stupňů ve stínu. Fahrenheita, samozřejmě. Smyčky hypnoticky se opakujících podkresů jako burácející tepající motor nablýskaného Cadillacu. Zastřený zpěv jako ozvěna starého rokenrolu z šumícího autorádia. Neučesané kytarové záseky jako svištící auta řítící se ještě větší rychlostí než vy… takže si dejte cheesburger s hranolkama nebo aspoň toust s arašídovým máslem, za chvíli vyrážíme.

Creepy Teepee 2011 už minulostí

Pár větami: Byl to vážně skvělý, na české poměry nezvykle multižánrový festival. Kdo nejel, udělal chybu.

Více větami jsou zachycené zážitky touto recenzí.

Low-endová videa z kačeří zahrádky bohužel nedokáží zachytit esenci atmosféry, ale snad zanechají kladný dojem v uších creepy-netknutých posluchačů...

Zbytek videí můžete dohledat třeba zde - od hardcore přes pulzující elektro po nejlepší diskotéku...

P.V. už neO.sobně a Šansoniérka

Dvě smutné zprávy na Českých Novinách... čtěte zde a totok

První grupu asi nebavilo hrát dokola stejné písně. Na druhou stranu: těžší je odejít, než jezdit na koncerty s flaškou vodky nebo s fofrklackama.

Od Psích si pusťte třeba tenhle předlouhý příběh:





nebo pořádnej cover - nářez:



Od paní šansonu třeba čas na prázdniny