KONTROLL - Asfalt (SR55 - 2012)

…21.12.2012…datum jako prase…dneska je to přesně měsíc a tak si říkám, kdo si ještě dokáže vzpomenout na pocit, se kterým vstával ten den ráno z postele?…zamyšlení…hluboké zamyšlení…hmmm…no já jo…ale nevděčim za to ani tolik mayskýmu poselství a prorokovanejm změnám jako spíš dvěma vobyčejnejm chuligánům z kolínskejch prérií, který si ten den nechali pokřtít desku…asfaltem…hovada…a na sedmičce…

...někdo během tý akce poznamenal, že dvoučlený kapely sou budoucnost rokenrollu…nevim, jak přesně to bylo myšlený, ale líbilo se mi to…a utkvělo mi to v hlavě…a jestli je na tomhle prohlášení jen trocha pravdy, tak KONTROLL mají ještě minimálně deset metrů náskok před ostatníma…nebo dvě penalty na konci každýho zápasu k dobru...proč?...protože KONTROLL sou bráchové…což samo o sobě nemusí znamenat nic fatálního…ale člověk pochopí o čem mluvim, když se s nima potká…to propojení je chvílema snad i vidět nebo co a na podiu jim to funguje parádně…trumfnout by je mohli snad jedině jednovaječný dvojčata…nebo siamský…kdyby byli šikovně srostlý…ale těm by se zas blbě hrál fotbal…a dost…

…no a co deska?...má potenciál zařadit se v pomyslným žebříčku „rakeťáckejch releasů“ mezi lety prověřené perly typu ESGMEQ, GNU, LYSSU nebo OTK?…můj názor je, že má…a z mýho pohledu za to bude vděčit z velký části geniálním Jožinovejm textům…a to říkám, aniž bych chtěl jakkoliv přehlížet zbytek tohodle po všech směrech chuťově sice jednoduchýho ale vyváženýho koláče…jen mi prostě příjemnej šok z tý  svérázný „intelektuální“ náplně zůstal v paměti trčet nejvíc, po tom, co mi ten koláč na Strahově holubí bratři mrskli ze dvou metrů do ksichtu…za což sem jim ještě s úsměvem poděkoval…a myslim, že sem nebyl sám…

(Kontroll - zdroj web SR) 

 

…na desce je deset věcí…a každá…nekecám!...každá pro mě obsahuje zásadní prohlášení…nebo konstatování…nebo hymnyckej popěvek….nebo jak to nazvat…a za textařskej majstrštyk považuju minimalistickej text písně Hurá!..."Voláme, křičíme, polámem, zničíme. Hurá! Dav!"...jasný jak facka…veškerý textařský klišé hořej jak americká vlajka v rukou islámskejch fundamentalistů…"a až se rozsvítí, tak se uvidí"…

…a muzika?…myslim, že nejvíc je z toho cejtit punk…prvotní, ale i svěží…chytrej, ale i neotesanej…nemilosrdnej, ale i přístupnej…a originální…punk, co občas nezní ani moc jako punk…basa a bicí v dokonale soběstačný a funkční formě s ofenzivní silou Klapzubovy jedenáctky…celkem syrová záležitost…jenže proklatě chytlavá…zepředu to táhne a zezadu tlačí…a docela dobře se na to tančí…fakt…jo a o zvuk se postaral Ondřej Ježek…takže hezky čistá špína jak má bejt…   

…obal desky ctí jednoduchost a srozumitelnost, která je obsažená v již zmíněných textech…taky se vlastně kromě nich, seznamu písniček se stopáží a časoprostorovýho umístění vzniku nahrávky jiná slovní informace na přebalu ani neobjevuje…z mýho pohledu je to jenom dobře…protože, jak sem už jednou nastínil, hudba Kontroll stojí na textech víc, než by se na první pohled mohlo zdát…

…svět teda 21.12.2012 neskončil, zato punk toho dne dostal další dávku životadárný infuze…přímo do prodloužený míchy…

www.kontroll.cz
www.kontroll.cz/texty.php
www.silver-rocket.org/kapely/kontroll
www.silver-rocket.org

...a co zajímavýho napsali jinde: CzechCore (recenze od Banána), Foolmoonzine, Musiczone a SR.

unur. chicago a cesta vlakem po evropě.

je někdy po půlnoci. a pustil jsem album anywhere od chlapíka z chicaga co si říká unur. v českých klubech únor. je to kytara a fajn elektronika. ale ta kytara, zejména u písně pillows mě dostává. je to jedna z věcí, která je pro mě u hudby snad nejdůležitější. mezi těmi zvuky cejtím i něco jiného. možná se tomu říká atmosféra. nevím. ale každá muzika ať je sebelepší to prostě nemá. tenhle brejloun to umí. a nejen to. jeho koncerty jsou prostě super. podium, stůl, krabičky. za stolem křečovitě tančící hubeňour s kytarou. co je důležité. roztančí i vás. všechno je tak dobrý, samozřejmý, až se tomu nechce věřit. ráno vlakem zase dál. a ta kytara v pillows... na anywhere jsou písně pouze čtyři. ale myslím, že to vlastně nevadí. kdo rozhoduje o tom, kolik písní je album a kolik ne. ať je to třeba jen jedna. unur mě touhle čtyřkou dokázal uchvátit. a pro pořádek. je to v sekci recenze. ale  recenze to není. nebaví mě tolik psát recenze. raději se o ty kapely podělím. až bude nová sekce na našem blogu, šoupnu to tam. dobrou.

http://bandcampscrobbler.bandwidthbeta.com/moderntapes/anywhere

bonus cestuje časem.

zítra vychází nová věc od bonuse. náměstí míru. bonus už tam byl. zítra. dnes hrál na sedmičce a vzal ze zítřejšího dne nějký elpíčka. takže už album vlastně vyšlo. no rozhodně nezapomeňte, že si ho můžete stáhnout. bude to dobrý. co jsme slyšel, tak dobrý bylo.

bonus hrál před fousáčem z denveru kterej si říká sole. hip hop je dobrej. netvrďte, že ne. a sole je toho důkazem.

http://www.starcastic.cz/records/index.php?/releases/bonus---namesti-miru/

former ghosts na sedmiče

creepy tepee. festival na němž bylo vrcholem právě vystoupení této docela zvláštní kapely. kapely , kterou tvoří freddy ruppert a laptop. apple. o pár měsíců později zde vystoupil znova. a to při narozeninách kurátorské skupiny AM. 180. v matrixu byl pro mě former ghosts (ač v plné síle, se zolou jesus a na kytaru hrajícím jamie stewartem) zklamáním. vrcholem toho večera byly xiu xiu (čti šušu). rozhodování se, zda jít na strahovský koncert či ne, bylo těžké. nakonec jsem vytáhl tři stovky a zapadl do klubu. první kapelou ze dvou byli table. dvoučlená kapela, která čerpá inpiraci z osmdesátkového vizuálu, new order a tak. prostě postpunk a synťáky. nějak mě atmosféra nestrhla, což je u této kapely řekl bych zásadní. na českou kapelu nezvyklé, ale album mě bavilo víc. FORMER GHOSTS doprovázen jemiem stewartem se vším svým harampádím. totální zběsilost. duchařský pop, který přestával být popem. noise. bezprostřední. prožité. původně opravdu popové písně dokázal jamie stewart posunout úplně někam jinam. nevypadalo to nijak promyšleně. rozhodně to nebylo uhlazené. byl to kontrast mezi freddyho bílým laptopem a jamieho zohýbannými činely. jako když rezavou dýkou bodáte hedvábí. Zazněly písně jako mother, dreams, the days will get long again a jiné. píseň this is my last goodbye celý koncert uzavřela. přídavek nebyl.