čtvrtek 31. března 2011
úterý 29. března 2011
Boris - New Album

Začátkem tohoto roku měli Boris vydat tři alba (New Album, Heavy Rocks, Attention Please). Kdo jsou Boris? Slovy Lukáše, který o nich psal Šímovi (kytarista z kapely Defragment pozn.red.): "skoro jako LVMEN.. skoro, akorát tak 10x hlasitěji :-) Zatím Akuma No Uta (nejpřístupnější), Absolutego (hodinový nepřetržitý vazbení) a teď Amplifier Worship - psychedelie.. doporučuju vše."
Ale to jsem odbočil. Vraťme se tedy na začátek a mrkneme hned na album, které vyšlo letos jako první a to album s příznačným názvem New Album.
Vše začíná sonickou sirénou, která nám dává falešné vodítko o tom co přijde, protože vážení začíná se uplně jinak, trochu jinak než jsme byli u Boris zvyklí. První píseň Flare je na Boris opravdu "neskutečná" hitovka s dosti chytlavým refrénem.
To se dá říci vlastně i o dalších písních Hope a Party Boy (trochu mi ty písně připomínají Blonde Redhead). Které už sklouzávají trochu někam jinam, pryč od kytarových zvuků. Blíže k elektronickému a houpavému rytmu. Jasným dukazem toho je songa Black Original. Další vál? Pardon? Tak křehkou píseň hrají Boris? No a Spoon patří zase do kategorie písní jako Hope a Party Boy, tedy songy kterým by možná Vojtěch dal nálepku Lo-fi, songy s křehkým ženským vokálem. Jackson Head je elektronickou houpavou cyberpunkovou jízdou (takže tohle měl ve sluchátkách Johnny Mnemonic), která se nedostává lehce z hlavy asi tak jako Les Paul Custom 86, kde se spokojíme akorát s kopákem, samply a vokály. Tu, la la a vracíme se k hitovému začátku, kde přes Loopridera a sonické sirény ukončíme tuto jízdu, která stála opravdu za to. Ale to ať se každý přesvědčí sám. Já jsem nadšen. Dávám 90% a nebo o jednu hvězdu méně než je maximum:)

BTW: samozřejmě, jak je tomu u Boris zvykem, existuje více verzí tohoto alba...s rozdílným playlistem...songy v rozdílných verzích...atd...takže, když si stáhnete (koupíte) jinou verzi, tak je vám tahle recenze k h*vnu(hovnu)...možná je k h*vnu(hovnu) i tak...
neděle 27. března 2011
ID a Question Mark ve Starým baru v HB











sobota 26. března 2011
nová mars volta? možná.
středa 16. března 2011
Micatone - Nine songs (2001)

Ženský vokál, citlivě zasazený do minimalismu.
Micatone je německá kapela, která hraje něco jako nu-jazz, tzn. snaží se spojovat jazz elektronickými prvky. Mají parádní minimalistickou rytmiku, která drží pohromadě s kontrabasovou linkou,se štěky elektrické kytary a s menšími plochy kláves. Málem bych zapomněl na krátký samply, které mezi vším proskakujou.
Samotné album obsahuje devět písní :) a je celkem klidně započato první písní "Still in time", z atmosféry jen vystupují důrazněji použité smyčcové aranže, rytmická sekce je podpořená perkusistou Davidem Friedmanem. Další píseň "Step into the.." je o dost údernější s chytlavějším refrénem. Fakt parádní kontrabasová linka.
Třetí píseň je jenom krátký úryvek z atmosféry letního večera, dá se říct intro k další skladbě "Tranquillo" s pěknou smyčkou kláves na začátku a tady kontrabas kváká jako o život. "A part of me" je skoro uspávací chillout, možná po ní dostanete chuť na rychlejší a je tomu tak, "Playmobile soldier" je o poznání svižnější. "Traces" má delší stopáž, ale je hezky rozsekaná bicíma, které tomu dávají to pravé. Místy se objevují a zase se ztrácí melodie, podobné vyťukaným telefonním melodiím z klávesnic.
Poslední dva tracky se nesou v podobném duchu jako předešlé písně.
Celkově na albu najdete jak kratší popovější songy, tak delší náladovější pasáže. Když si ho pustíte potichu, pohltí vás hezká atmosféra. Pokud to osolíte, dynamika bicích a groove kontrabas vás rozhodně sedět nenechají.. Osobně mu dávám tak 75% (slovy "třičtvrtě" toho nejlepšího), protože baví od začátku do konce - jenom doufám, že pro ostatní nebude místy uspávací :)
pátek 11. března 2011
former ghosts na sedmiče
čtvrtek 3. března 2011
M*dat kachnu
Faxex, to je sakra kapela jak má bejt. Průkopníci punk-jazzu. Veselý kopy. Neotřelý bicí, ostrá basa, kytary proklatě nízko u kolen. A ságo…. Se ságem je každá kapela hnedka alternativní, no ne?
Texty… Sex, drogy a rokenrol, to zabírá vždycky…. A hlavně krutohustý chytlavý refrény. Není přece nic lepšího, než když všechny vylitý kámoši a kámošky pod pódiem skandujou sborem „říkám jí, ty kurvo, jsem pro tebe hovno.“ Ale největší majstrštyk je určitě Brněnská hrdost – to je panečku chorál…. srdíčko každýho pravýho Komeťáka se zachvěje hrdostí a žádný oko v sále nezůstane suchý. Takže všichni ruce nahoru a jedém.
Kromě toho tyhle týpci jsou rozený baviči. Uspořádat mezi písněmi soutěž o flašku vodky? Super nápad. Nebo stříkat mezi lidi stříkací pistolí? Taky děsná sranda. Není divu, že koncert tak rychle uteče a všichni chtějí přídavek. Ale bacha, jak upozornil kytarista –přídavek nevyhecujete skandováním „ještě jednu.“ Na Faxex platí jedině pokřik „mrdat kachnu.“ Haha.
středa 2. března 2011
The Memorials - The Memorials 2011

Progressive rock, punk...ve spojení se soulovým zpěvem...? What do you mean?
Po odchodu od kudrnáčů (Volta) se stáhnul Thomas Pridgen do ústraní, kde tak nějak se svými přáteli (Viveca Hawkins a Nick Brewer) založil kapelu The Memorials. No a po pár ochutnávkách (mimo jiné i cover od Soundgarden) přišli s debutovým albem. Nuže mrkněme se na něj...
Po otvíráku celého alba We go to war je jasné s čím tady máme co dočinění. Pridgen a jeho pekelné bicí, Viveca se zajímavě zabarveným vokálem...nabroušené kytary, groovy basa, klávesy...no a textová stránka zabývající se afroamerickou kulturou ( kdo by to čekal, když je v kapele právě stoprocentní zastoupení této kultury a album vydali na výročí narození Martina Luthera Kinga Jr.).A někde okolo druhé minuty přijde kapela s fantastickou pasáží, kterou graduje až do minuty páté, kde se přes vazbení kytar vrátí zase k původnímu motivu. Komu něco z této téměř sedm minut dlouhé pecky uteklo, ať si počká na konec alba, kde je k poslechu rádiový výřez.
Další skvělá píseň na albu je hned píseň druhá (Natural disaster) s výborným frázováním vokálu. Proti Daydream také nic nemám, ale následující Let's Party se podle mě na album moc nehodí a to asi tak stejně jako I Remember you. Oproti tomu má album opravdu fantastické momenty jako Westcoast (lehce o lehkých drogách s razantní salvou bicích), GTFOMF, Born to shine, ...no vlastně zbytek...no vlastně takhle...kromě těch dvou songů nemám se zbytkem vůbec žádný problém...ba naopak mě to velmi baví...a kdybych věděl jak tady ty alba hodnotíme tak bych to aj ohodnotil...tak jestli procenty tak 85%...jestli hvězdami, tak nevím kolik jich máme:)...