Saade, Russian Circles, Boris ||| Matrix, 9. 7.

Saade. Česká dvojice. Vytáhlý chlápek s hradbou aparátů za sebou a bubeník. Přímočarý rokenrol s neskutečně zkreslenou kytarou. Prostý písně skrytý za zábalem pískání přebuzených aparátů. Strašlivě nahlas, až to trhalo uši. Po koncertě jsem pořádně neslyšel ani sám sebe, natož ostatní. Ale myslím, že jsme se shodli, že to bylo dobré. Ale trochu krátké – Saade ještě nejsou tak úplně kapela, která by utáhla sama celý večer. Jo, a Vojta si koupil kazetu.

Druhý číslo večera. Russian Circles. Z Chicaga. Jejich poslední album Geneva mě dost navnadilo, je to instrumentální deska s docela přístupnými skladbami. Přístupnější a instrumentální byl i pražský koncert. V hlavní roli bubeník s přeznívajícími rytmy. Lukášovi to prý připomínalo zpěv – melodie na kopák a činely.... V druhý půlce mě už ale začala kapela trochu nudit, písně pořád hypnoticky gradovaly, ale pořád jakoby na stejné rovině….

V říjnu mají vydat Russian Circles novou řadovku, ale jestli hráli něco nového, nevím – věci bez textu mně vždycky bohužel trochu splývají.

Boris. Atmosferická hypnotická vesmírná jízda. Rána kytarobasou přímo mezi oči. Bubeníkovy vlající vlasy, údery do gongu. Cesta do Japonska a zase zpátky… Matrix má hodně nízkej strop, ale hnedka první píseň, dlouhá a pomalá věc Missing Pieces, mě vynesla někam vysoko do mlhavýho klidu. Boris mě stáhli k sobě a už nepustili, i když se nálady střídaly skoro s každou písní. Zazněly taneční věci z letošních desek i starší nářezovější kousky – v jednu chvíli se v kotli strhlo dokonce i pogo… Neskutečně silný zážitek. Hudba z jinýho světa. Nejlepšíkoncertzapůlrokuminimálně.

(Jedinej, kdo zážitek z Boris trochu kazil, byl nějakej debilní stagediver. Vítezoslavný gesto na hraně pódia a vylitej pád mezi lidi. Hovado. Když skákal pošestý během jedný písně, už ho nikdo nechytil. Boží mlejny melou.)

Videa od Lukáše, mobilní kvalita.

Boris - New Album

Začátkem tohoto roku měli Boris vydat tři alba (New Album, Heavy Rocks, Attention Please). Kdo jsou Boris? Slovy Lukáše, který o nich psal Šímovi (kytarista z kapely Defragment pozn.red.): "skoro jako LVMEN.. skoro, akorát tak 10x hlasitěji :-) Zatím Akuma No Uta (nejpřístupnější), Absolutego (hodinový nepřetržitý vazbení) a teď Amplifier Worship - psychedelie.. doporučuju vše."

Ale to jsem odbočil. Vraťme se tedy na začátek a mrkneme hned na album, které vyšlo letos jako první a to album s příznačným názvem New Album.
Vše začíná sonickou sirénou, která nám dává falešné vodítko o tom co přijde, protože vážení začíná se uplně jinak, trochu jinak než jsme byli u Boris zvyklí. První píseň Flare je na Boris opravdu "neskutečná" hitovka s dosti chytlavým refrénem.

To se dá říci vlastně i o dalších písních Hope a Party Boy (trochu mi ty písně připomínají Blonde Redhead). Které už sklouzávají trochu někam jinam, pryč od kytarových zvuků. Blíže k elektronickému a houpavému rytmu. Jasným dukazem toho je songa Black Original. Další vál? Pardon? Tak křehkou píseň hrají Boris? No a Spoon patří zase do kategorie písní jako Hope a Party Boy, tedy songy kterým by možná Vojtěch dal nálepku Lo-fi, songy s křehkým ženským vokálem. Jackson Head je elektronickou houpavou cyberpunkovou jízdou (takže tohle měl ve sluchátkách Johnny Mnemonic), která se nedostává lehce z hlavy asi tak jako Les Paul Custom 86, kde se spokojíme akorát s kopákem, samply a vokály. Tu, la la a vracíme se k hitovému začátku, kde přes Loopridera a sonické sirény ukončíme tuto jízdu, která stála opravdu za to. Ale to ať se každý přesvědčí sám. Já jsem nadšen. Dávám 90% a nebo o jednu hvězdu méně než je maximum:)




BTW: samozřejmě, jak je tomu u Boris zvykem, existuje více verzí tohoto alba...s rozdílným playlistem...songy v rozdílných verzích...atd...takže, když si stáhnete (koupíte) jinou verzi, tak je vám tahle recenze k h*vnu(hovnu)...možná je k h*vnu(hovnu) i tak...