ty vole! at the drive-in!

http://www.atdimusic.com/

vojta objevil slováky.

http://jamka.bandcamp.com/album/pari-passu

možná bude i recenze. ale znáte mě.

vt.

"Hudba je dnes jako prostitutka,..."

Celkem zajímavý rozhovor s Márdim o krizi v hudebním průmyslu, o penězích v hudbě apod. (Sice je to podle data vydání trochu starší zpráva, nicméně myšlenkami stále aktuální..)

http://www.rozhlas.cz/neon/rozhovory/_zprava/967885

Xindl

Když Xindl vydal svou první desku, asi jsem nebyl jediný, komu to přišlo docela dobrý. Konečně týpek, co umí hrát a texty taky nejsou tak úplně špatný … zkrátka docela dobrej čerstvej vítr.

Brzo se ale Xindl začal cpát do těch nejobskurnějších televizních estrád a z Anděla se stala nesnesitelná odrhovačka. Plus přišly rozhovory o tom, jak tenhle hodnej talentovanej kluk Ondra Ládek vlastně dostal do Evropy 2 provokativní písně a kromě toho taky píše knížky a divadelní hry. Xindlovi nechutně narostlo ego a nějak moc rychle se z něj stal klasickej pupkáč českýho středního proudu. Nakonec přišla ta vlezlá orientální píseň o hamburgrech, kterou hráli i kolotočáři na svejch vesnických štacích, čímž se propad úplně.

Nedávno jsem narazil na Xindlovo nový video k písni Chlast je nejlepší kuchař. Natočit pětiminutovou reklamu na minerálku a vydávat to za oficiální klip, to už je fakt soda. Myslel jsem, že Xindl už do hlubšího bahýnka klesnout nemůže, ale on - díky svý skvělý neutuchající invenci – přišel s tímhle. Prostě ideální marketingový spojení – produkt Mattoni v Xindlově klipu a zároveň produkt Xindl v reklamě na mattonku.

Protože Xindl je už jenom produkt. Nagelovanej produkt tý nejhorší formy českýho šoubyznysu. Když jsem ho kdysi viděl na turné s Baumaxou, působil na mě úplně opačně. V tý době bych nevěřil, že se z něj časem stane taková obluda. A to je na tom asi to nejodpornější a taky nejsmutnější.

(Odkaz na video si prosím najděte sami, já sem tuhle reklamu dávat nebudu. Spíš se bojím, že až si příště otevřu minerálku, vyskočí z ní Xindl s turbanem a nějakou super vyšperkovanou slovní hříčkou.)

Floex je dobrej

Floex mě v Divadle 29 v Pcích přesvědčil, že je lepší, než jsem si myslel. Umí hrát na klarinet. A zároveň si pohrával s elektronikou sampleru Akai v pozadí. A mnohem víc. Stačí zajít na jeho koncert.

PS: A taky má dobrou předkapelu - Occhi di Domani s výtvarníkem Igorem Korpaczewskim a jeho manželkou Pavlou.

PPS: Některý videa jsou i f939n6tky aka Night Sunrise.

bonus cestuje časem.

zítra vychází nová věc od bonuse. náměstí míru. bonus už tam byl. zítra. dnes hrál na sedmičce a vzal ze zítřejšího dne nějký elpíčka. takže už album vlastně vyšlo. no rozhodně nezapomeňte, že si ho můžete stáhnout. bude to dobrý. co jsme slyšel, tak dobrý bylo.

bonus hrál před fousáčem z denveru kterej si říká sole. hip hop je dobrej. netvrďte, že ne. a sole je toho důkazem.

http://www.starcastic.cz/records/index.php?/releases/bonus---namesti-miru/

La Casa Fantom ve Vegalite (Brnó)

Neskutečný koncert s téměř nulovou propagací, ale se zaplněnou hospodou a s plnou podporou publika. A pak že je to prej utopie.

Koncert s kapelou, která skvotuje kdesi v Norsku les, nejí maso a neuznává politický systém.

Aparáty si staví sami. S výjimkou jednoho oldskůlového lampáče Fender (jo, musel jsem ho zmínit).

Kapela, která hraje jenom ve dvou a naprosto si vystačí. Písně kolísající v tempu jazzu od 40 do pekelně nespočitatelných XXX BPM. Zkreslení baskytary, zapojené přes pět vytavených lampových zesilovačů za sebou, které vám nakope žaludek s brutalitou bachaře z Mírovky. Smrtící rychlost trsátka překonává odpor jedné až čtyř strun. A pak že nejde hrát na basu jako na kytaru – s jejich originálním přístupem klidně.

Slova poletující okolo hlavy nikdy nepochopíte. Norština, spojená v kontextu s experimentálním hardcore a postupně se přelévající do originálního crust, je zvukově odlišný jazyk od čehokoliv, co jste dosud slyšeli. Ale tomu, co zpívají, věříte až do morku kostí.

Zvukově čistý noise se zakomponovanými melodiemi, které vás unášejí směrem k polárnímu kruhu a vyvolávají dosti známé pocity melancholie z období padajícího listí, ale zároveň jakoby dodávaly naději a hřejivé obejmutí. Dvě věci, co se vzájemně ani snad spojit nedají.

Hostina trvala hodinu a za tu celou dobu jsem neměl jediný pocit, že by mi nechutnalo. Jejich veganskou pochoutku jsem sežral bez mrknutí oka i se samotným talířem.

Kdo nezažil, neuvěří. Tahle akce byla pro mě velkou nahecovanou událostí – už jen proto, že jsem spal asi hodinu a následně mě ve škole čekalo 5 hodin útrpný matiky. Úsměv mi z tváře nevymizel, ani když mě ukolíbával brzký ranní vlak směrem do Pardubic, ani když končil týden a začínal víkend. Proto jsem chtěl tenhle report sepsat s odstupem času a ne hned po koncertě. Vnitřní pocit odolal času.

Osobně hned druhý nejintenzivnější hudební zážitek – hned po Terror Pidgeon Dance Revolt. Ale to by La Casa Fantom museli začít hrát disko… a ať už za mě radši mluví nahraná videa by me and Ká…jín, který ještě ani po téměř čtrnácti dnech nemá slov..