Wohni se pro svůj starej skejt aneb Wohnout našim klientům

Staří známí pardálové Wohnout, kteří se s přibývajícími léty stali něco jako voblejzávači všech "velkých českých" fesťáků, vydali další desku.
Je ale špatná.
Tak špatná, až mě tím dost naštvali. Napadá mě několik přirovnání, ale ani jedno není ve slovníku spisovné češtiny. Holt na to budu muset jít nějak jinak.
Znáte přísloví "vařit z vody?"
Tak takhle přesně zní tahle jejich nová deska. Naprosto umělé a prázdné texty, ve kterých čerpají hlavně sami ze sebe. A to doslova. Ukázka "Čau vy, my jsme Wohnout! Musíme vstávat, sbalit přijít na sraz, nosit skládat vyrazit. Potom ladit zvučit, chvíli v šatně, před šichtou si vorazit. A pak zahrát, kalit na místě zůstat, snad se nám nic nestane. Střih, za pár hodin pod barem zní dobrý ráno Vietname." tak nějak vypovídá bez nutnosti dalšího komentáře. Největší sranda mi ale přišla, když si samotná kapela před diváky přizná, že je na tom špatně. Kde je ta její "maska", celé to "divadlo", za kterým se může schovat? Jak sami přiznávají, jejich firma je trošku v pr**li. Nezbývá než doufat, že jejich další počin se bude ubírat jiným a lepším směrem. Jestli ne, možná by se měli wohnout pod postel pro svůj starej skejt a pověsit hraní na hřebík.. anebo mají možnost stát se dalšími "páprdy českého bigbítu"...

Dirty Beaches – Badlands (2011)

Ještě nedávno jsem měl předsudky vůči „karaoke kapelám.“ Projekt, kde se skoro všechno pouští z Winampu nebo z čeho přece musí být naživo sterilní a neskutečně nudný, no ne? Letošní Creepy Teepee tenhle můj divný předpoklad obrátilo úplně vzhůru nohama. Bláznivý diskotékový hecař Terror Pigeon Dance Revolt!, dvojice Dream Boat se zpěvačkou, jejíž hlas se dotýkal andělských výšin, i nezařaditelný Dirty Beaches byli naživo nečekaně živelní a skvělí.

Poslední jmenovaný je dost zvláštní záležitost. Jde o sólo projekt Kanaďana jménem Alex Zhang Hungtai. Na kontě má několik épéček a trochu krátkou čerstvou desku s názvem Badlands.

Snažit se žánrově zařadit Badlands i celý projekt Dirty Beaches je hodně obtížný a myslím, že i trochu zbytečný – rockabilly, psychedelic, noise, lo-fi, whocares? Stejně nemá tolik cenu psát jednotlivě o osmi písních, které na desce jsou. Podstatné a zásadní je něco jiného – víc než co jiného sálá z alba atmosféra Ameriky. Alespoň teda té trochu romantický představy Ameriky, kterou mám ze všemožných filmů a knížek.

Badlands je jako rozpálená pustina s nekonečně rovnou silnicí vpředu i vzadu. 100 stupňů ve stínu. Fahrenheita, samozřejmě. Smyčky hypnoticky se opakujících podkresů jako burácející tepající motor nablýskaného Cadillacu. Zastřený zpěv jako ozvěna starého rokenrolu z šumícího autorádia. Neučesané kytarové záseky jako svištící auta řítící se ještě větší rychlostí než vy… takže si dejte cheesburger s hranolkama nebo aspoň toust s arašídovým máslem, za chvíli vyrážíme.

Creepy Teepee 2011 už minulostí

Pár větami: Byl to vážně skvělý, na české poměry nezvykle multižánrový festival. Kdo nejel, udělal chybu.

Více větami jsou zachycené zážitky touto recenzí.

Low-endová videa z kačeří zahrádky bohužel nedokáží zachytit esenci atmosféry, ale snad zanechají kladný dojem v uších creepy-netknutých posluchačů...

Zbytek videí můžete dohledat třeba zde - od hardcore přes pulzující elektro po nejlepší diskotéku...

P.V. už neO.sobně a Šansoniérka

Dvě smutné zprávy na Českých Novinách... čtěte zde a totok

První grupu asi nebavilo hrát dokola stejné písně. Na druhou stranu: těžší je odejít, než jezdit na koncerty s flaškou vodky nebo s fofrklackama.

Od Psích si pusťte třeba tenhle předlouhý příběh:





nebo pořádnej cover - nářez:



Od paní šansonu třeba čas na prázdniny

Saade, Russian Circles, Boris ||| Matrix, 9. 7.

Saade. Česká dvojice. Vytáhlý chlápek s hradbou aparátů za sebou a bubeník. Přímočarý rokenrol s neskutečně zkreslenou kytarou. Prostý písně skrytý za zábalem pískání přebuzených aparátů. Strašlivě nahlas, až to trhalo uši. Po koncertě jsem pořádně neslyšel ani sám sebe, natož ostatní. Ale myslím, že jsme se shodli, že to bylo dobré. Ale trochu krátké – Saade ještě nejsou tak úplně kapela, která by utáhla sama celý večer. Jo, a Vojta si koupil kazetu.

Druhý číslo večera. Russian Circles. Z Chicaga. Jejich poslední album Geneva mě dost navnadilo, je to instrumentální deska s docela přístupnými skladbami. Přístupnější a instrumentální byl i pražský koncert. V hlavní roli bubeník s přeznívajícími rytmy. Lukášovi to prý připomínalo zpěv – melodie na kopák a činely.... V druhý půlce mě už ale začala kapela trochu nudit, písně pořád hypnoticky gradovaly, ale pořád jakoby na stejné rovině….

V říjnu mají vydat Russian Circles novou řadovku, ale jestli hráli něco nového, nevím – věci bez textu mně vždycky bohužel trochu splývají.

Boris. Atmosferická hypnotická vesmírná jízda. Rána kytarobasou přímo mezi oči. Bubeníkovy vlající vlasy, údery do gongu. Cesta do Japonska a zase zpátky… Matrix má hodně nízkej strop, ale hnedka první píseň, dlouhá a pomalá věc Missing Pieces, mě vynesla někam vysoko do mlhavýho klidu. Boris mě stáhli k sobě a už nepustili, i když se nálady střídaly skoro s každou písní. Zazněly taneční věci z letošních desek i starší nářezovější kousky – v jednu chvíli se v kotli strhlo dokonce i pogo… Neskutečně silný zážitek. Hudba z jinýho světa. Nejlepšíkoncertzapůlrokuminimálně.

(Jedinej, kdo zážitek z Boris trochu kazil, byl nějakej debilní stagediver. Vítezoslavný gesto na hraně pódia a vylitej pád mezi lidi. Hovado. Když skákal pošestý během jedný písně, už ho nikdo nechytil. Boží mlejny melou.)

Videa od Lukáše, mobilní kvalita.

Hudba je u nás doplňková zábava k pivánku a pohodičce. (rozhovor na aktuálně.cz)

dobrý rozhovor, ale nebránil bych se i trošku tvrdšímu hodnocení. kromě colours a pár menších festivalů tady opravdu nic kvalitního není. po hudební stránce tedy. někteří totiž tu hudbu moc neřeší. :)


http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=706393

windsor for the derby - giving up the ghost (2005)

windsor for the derby je kapelou která se dá zařadit mezi současnou indie scénu, ale je to spíše její alternativa se stejnými posluchači. kapela vznikla v 90. letech v texasu. v česku zahrála o letních prázdninách 2009 na strahovské sedmičce a byl to jeden z koncertů roku.

deska giving up the ghost je sice 6 let stará, ale pro mě se jedná o jednu z nejzásadnějších. je to zřejmě dáno jejím konceptem, kdy vás od začátku do konce nechává v jakési hypnotické letargii. v jejím vlastním světě. písně tvoří celek, který dělá desku samotnou tolik jedinečnou. 

babí léto. hodiny strávené v jeho atmosféře. jen ležet a dýchat.

Po intru nazvaném dirge for a pack of lies přichází píseň, kde se vynoří křehký hlas, který spolu s hypnotickou (v písních většinou dvouakordovou) kytarou vytváří tak důležitou atmosféru celého alba. 

písně jsou velmi lehounké, skoro neviditelné kresbičky. jsou to nitě, které vytváří éterický prostor. musíme být opatrní.

pojmenovat či nějak zhodnotit jednotlivé songy je pro mě velmi těžké. giving up the ghost je pro mě deskou, kde písně vytržené z kontextu nefungují. gathering je jakýmsi zlomem, možná dynamickou složkou celého alba. kytara je zde v poměrně nezvyklé, skoro agresivní, rušivé poloze.

givin up the ghost a celé windsor for the derby svým jedinečným přístupem vytváří písně, které vše neříkají úplně naplno. mezi řádky však číst nemůžeme. ty tady chybí. občas se nám na papíře ztrácí i slova samotná. ale to důležité, ta dřeň, ta zde je. stačí se velmi opatrně ale pořádně podívat.

hodnocení: dokonalé (sorry, kritika bude snad příště)