Thinking Plague

Dlouho jsem přemýšlel, jak zrecenzovat album kapely, která se v podstatě nedá popsat nějakými smysluplnými frázemi.

Když jsem si poprvé pustil Thinking Plague, tak mě dost šokovali. V podstatě disharmonické skladby, prokládané místy až operním zpěvem, s vlivem klasiky jakožto písňového konceptu (který jsem prokoukl až po několika posleších), kde každý nástroj znamená úplně něco jiného než v jiných kapelách. Ale ne tak naturalisticky disharmonické jako Sonic Youth a ukřičené jako Kim Gordon (nic proti nim, mám je rád stejně :-) V pravé podstatě neúplně schizofrenní pasáže, zakomponované pozicemi hlasu, jakoby vystřiženého z nějaké zkoušky na konzervě. Prostě mě to tam sedí, ačkoliv je to tak jiné, tak v písni to pasuje. Nevím jak.

Charakteristickým rysem jsou pasáže podbarvené klávesami. Z nich dost často vyskočí flétna a jiné dechové sekce.  Bicí drží spodek a basa podbarvuje atmosféru spolu s kytarou, někdy metalovou až běda a někdy klasickou.  Přidaný sampl jenom umožní nádech na to, co následuje po něm.

Ženský vokál.

A žádný nástroj mi nepřipadá v pozadí ani upřednostňovaný. Onanie nula nula.

Největší sranda je, že ani po doposlechnutí celého alba se u mě nejevil žádný finální pocit „ to je dobrý, fakt to tam zamýšleli? “ nebo „to je strašný, to udělali určitě naschvál!“, prostě avantgarda jak má být. Podobný pocit rozpolceného zmatení jako po doslechu alb kapely z Canterbury scény Egg, že někdo dokáže hrát úplně jinak než ostatní kapely a tak to prezentovat. Dále se mi asociují Paper Chase, ale trochu v jiném ranku.
Možná mám neustálé mezery v kapelách a neobjeveno zůstává mnoho.

                          

V pravé podstatě věci ani nevím, jestli se mi hudba Thinking Plague líbí. Jenom z nich mám pocit, že to, co dělají, nějakým způsobem funguje a já chci kurva zjistit jak…

Zkuste to taky.

Momentálně poslechnuto: (Thinking Plague -… A thinking Plague [1984], Thinking Plague – Moonsongs [1986], Thinking Plague  - In This Life [1989]