středa 29. února 2012

Lyssa/Lapa v D.I.V.O Institute aneb Alenkou v říši DIVO by Saly

…myslel jsem si, že napíšu recenzi z koncertu…recenzi pro kamarády z Moth Catchers…jednak proto, že sem si chtěl zkusit, jaký je psát recenzi na koncert…jednak proto, že kamarádi z Moth Catchers nemohli na danej koncert zajet…

…nejenže zjišťuju, že sem si náročnější akci pro svojí první recenzi nemohl vybrat, ale zároveň se ptám sám sebe, jakej to má vlastně smysl…psát nějakou recenzi

…nikomu nedokážu, jen pomocí slov, zprostředkovat zážitek, kterej jsem prodělal, a kterej byl skoro až transcendentální…tak proč psát nějakou recenzi…seru na recenzi…napíšu příběh…

…Alenkou v říši DIVO…

Jednoho dne se mladý a neperspektivní hloubavý budižkničemu potloukal zapadlým horským městečkem, když v tom mu z nebe spadl do rukou mocný artefakt, zvaný též El Clasico. Hezká věc, pomyslel si budižkničemu a odebral se k domovu. S artefaktem si pak hrál skoro bez přestání dlouhé týdny. Kouzlo artefaktu zapůsobilo ihned a dalším a dalším používáním ještě sílilo. Znamení artefaktu nakreslené černou křídou v hlubinách temných slují zahlédli okolo letící stříbrné rakety a zprávu o výskytu odvysílali do éteru. Éterem šířená zpráva, zachycená Horysem, osobou obdařenou nadlidskou senzibilní schopností, žijící na planetě Zemi, rozvibrovala energii artefaktu. Ke spojení musí za každou cenu dojít. Spojení je smyslem všeho.


V Alenku proměněný mladý budižkničemu, hnán silou artefaktu, doputoval, za pomoci lodivoda Pinkéze, na místo ke spojení předurčené. Najít jej nebylo těžké. Kouzlo bylo silné. Svatyně, obehnaná nevysokým plotem. Vchod do svatyně střežený statným Jurou. Vstup do svatyně za mrzký peníz. Uvnitř jen ochránce svatyně se svojí suitou a několik sympatyzantů připravujících rituál a starajících se o pohodlí účastníků, kteří se po skupinkách začali trousit, takže nevelký prostor svatyně byl během hodiny takřka plný. Na znamení úspěchu vytryskl blahodárný zlatavý pramen a vyznavači svatého Hubertuse začali s iniciací. Alenka, myslící už na návrat, jen symbolicky ochutnala kvašenou hroznovou šťávu. Šamanů dorazily dvě skupiny. Skupina Lapa, která měla obstarat přípravné fáze rituálu a skupina Lyssa, trojice pradávných démonů bůhvíodkud.

Pak to vypuklo. Lapa, ta tlupa pohrobků všemocného Arana, nečekala na nic. Od prvního úderu do bubnů bylo všem, včetně Alenky, jasné, že dnešní večer se něco stane. Všichni přítomní rázem pocítili ve svých tělesných schránkách příval čehosi mocného. Duše, zbavené masa a kostí, chvíli smýkané po podlaze, chvíli vystřelované na oběžnou dráhu jen stěží odolávali této brutální zkoušce. Konec přišel stejně náhle jako začátek. Roztrhané, zmačkané, pošpiněné, zázrakem však pevnější a celistvější duše se snesly zpět do těl a nastala chvíle ticha. Chvíle potřebná k uvědomění si sama sebe, chvíle potřebná pro očistnou seanci za přítomnosti tabákového dýmu, chvíle potřebná ke změně kulis.

A pak to přišlo. Lyssa. Zhmotněná těla tří démonů nenechala nikoho na pochybách. Tam kde Lapa skončila, tam Lyssa začala. Duše ocitnuvší se opět mimo těla šli a dobrovolně následovaly děsivě kruté údery bubnů, víc než co jiného připomínající výstřely z pistole. Musely jej následovat, nebylo úniku. Když nemůžeš utéct – postav se čelem. Nic není. Ani strach. Všechno zmizelo a zůstalo jen vlnobití od počátku věků definující vše ostatní. Spojení bylo úspěšně navázáno. Nic násilného. Prostě se to stalo. Mělo se to stát.

Střih. Institut DIVO je živoucí muzeum a azyl věčnosti. Je to živná půda kořenům, jež prorůstají podzemím, aby se kmen a koruna mohly dostat blíž ke slunci. Je to maličký ostrůvek plující časem i prostorem. Spíš duchovní ostrůvek – duchovní ostrůvek obklopený oceánem materie a konzumu. Spojení tohoto burleskního místa s dvěma pilíři Silver Rocket vyznělo nanejvýš přirozeně a monumentálně. Je možné tohle zopakovat?, ptám se sám sebe. Nevím, nejspíš ne. Je možné dosáhnout podobného spojení? Věřím, že ano. Když se potkáme na některém z příštích koncertů skupin Lyssa nebo Lapa (asi budou dost často v jeden den na stejném místě) nebo na některé z příštích hudebních seancí v DIVO Institutu (o hudební produkci se srdnatě starají členové komunity vybujelé v dnes již neexistujícím „udělejsisám“ klubu Holubník) tak budeme věřit společně. Ten zážitek za to stojí. Ale to už přece dávno víš.

1 komentář:

  1. Pěkná netradiční recenze.. přesně takové tady potřebujeme :-)
    Četl jsem si ji 3x a stejně jsem si nedokázal vymazat malou část pochybnosti nad opravdu takovou "dokonalým" koncertem s neobyčejně hlubokým zážitkem. Nicméně v Pardubicích tomu nebylo jinak.. na začátku a konci každý písně bych se musel štípnout do tváře, abych tomu uvěřil. Neskutečná masa zvuku se od obou kapel valila s neobyčejnou sebejistotou a drtivostí - na dost provizorní podmínky (zpěvy zvučený přes basovou hlavu) se žádnej zvuk alá koule nekonal.. kytara od Lapy se šíleným zkreslením zněla jako v Big Black, zatímco v Lysse dominovala basa s brutálním BudSpencerovským punchem. Fakt paráda, nevěřil bych, že je něco takovýho v Pcích možný zažít..

    OdpovědětVymazat