Druhý číslo večera. Russian Circles. Z Chicaga. Jejich poslední album Geneva mě dost navnadilo, je to instrumentální deska s docela přístupnými skladbami. Přístupnější a instrumentální byl i pražský koncert. V hlavní roli bubeník s přeznívajícími rytmy. Lukášovi to prý připomínalo zpěv – melodie na kopák a činely.... V druhý půlce mě už ale začala kapela trochu nudit, písně pořád hypnoticky gradovaly, ale pořád jakoby na stejné rovině….
V říjnu mají vydat Russian Circles novou řadovku, ale jestli hráli něco nového, nevím – věci bez textu mně vždycky bohužel trochu splývají.
Boris. Atmosferická hypnotická vesmírná jízda. Rána kytarobasou přímo mezi oči. Bubeníkovy vlající vlasy, údery do gongu. Cesta do Japonska a zase zpátky… Matrix má hodně nízkej strop, ale hnedka první píseň, dlouhá a pomalá věc Missing Pieces, mě vynesla někam vysoko do mlhavýho klidu. Boris mě stáhli k sobě a už nepustili, i když se nálady střídaly skoro s každou písní. Zazněly taneční věci z letošních desek i starší nářezovější kousky – v jednu chvíli se v kotli strhlo dokonce i pogo… Neskutečně silný zážitek. Hudba z jinýho světa. Nejlepšíkoncertzapůlrokuminimálně.
(Jedinej, kdo zážitek z Boris trochu kazil, byl nějakej debilní stagediver. Vítezoslavný gesto na hraně pódia a vylitej pád mezi lidi. Hovado. Když skákal pošestý během jedný písně, už ho nikdo nechytil. Boží mlejny melou.)
Videa od Lukáše, mobilní kvalita.