úterý 19. července 2011

Saade, Russian Circles, Boris ||| Matrix, 9. 7.

Saade. Česká dvojice. Vytáhlý chlápek s hradbou aparátů za sebou a bubeník. Přímočarý rokenrol s neskutečně zkreslenou kytarou. Prostý písně skrytý za zábalem pískání přebuzených aparátů. Strašlivě nahlas, až to trhalo uši. Po koncertě jsem pořádně neslyšel ani sám sebe, natož ostatní. Ale myslím, že jsme se shodli, že to bylo dobré. Ale trochu krátké – Saade ještě nejsou tak úplně kapela, která by utáhla sama celý večer. Jo, a Vojta si koupil kazetu.

Druhý číslo večera. Russian Circles. Z Chicaga. Jejich poslední album Geneva mě dost navnadilo, je to instrumentální deska s docela přístupnými skladbami. Přístupnější a instrumentální byl i pražský koncert. V hlavní roli bubeník s přeznívajícími rytmy. Lukášovi to prý připomínalo zpěv – melodie na kopák a činely.... V druhý půlce mě už ale začala kapela trochu nudit, písně pořád hypnoticky gradovaly, ale pořád jakoby na stejné rovině….

V říjnu mají vydat Russian Circles novou řadovku, ale jestli hráli něco nového, nevím – věci bez textu mně vždycky bohužel trochu splývají.



Boris. Atmosferická hypnotická vesmírná jízda. Rána kytarobasou přímo mezi oči. Bubeníkovy vlající vlasy, údery do gongu. Cesta do Japonska a zase zpátky… Matrix má hodně nízkej strop, ale hnedka první píseň, dlouhá a pomalá věc Missing Pieces, mě vynesla někam vysoko do mlhavýho klidu. Boris mě stáhli k sobě a už nepustili, i když se nálady střídaly skoro s každou písní. Zazněly taneční věci z letošních desek i starší nářezovější kousky – v jednu chvíli se v kotli strhlo dokonce i pogo… Neskutečně silný zážitek. Hudba z jinýho světa. Nejlepšíkoncertzapůlrokuminimálně.

(Jedinej, kdo zážitek z Boris trochu kazil, byl nějakej debilní stagediver. Vítezoslavný gesto na hraně pódia a vylitej pád mezi lidi. Hovado. Když skákal pošestý během jedný písně, už ho nikdo nechytil. Boží mlejny melou.)


Videa od Lukáše, mobilní kvalita.




pátek 8. července 2011

Hudba je u nás doplňková zábava k pivánku a pohodičce. (rozhovor na aktuálně.cz)

dobrý rozhovor, ale nebránil bych se i trošku tvrdšímu hodnocení. kromě colours a pár menších festivalů tady opravdu nic kvalitního není. po hudební stránce tedy. někteří totiž tu hudbu moc neřeší. :)


http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=706393

neděle 3. července 2011

windsor for the derby - giving up the ghost (2005)


windsor for the derby je kapelou která se dá zařadit mezi současnou indie scénu, ale je to spíše její alternativa se stejnými posluchači. kapela vznikla v 90. letech v texasu. v česku zahrála o letních prázdninách 2009 na strahovské sedmičce a byl to jeden z koncertů roku.
deska giving up the ghost je sice 6 let stará, ale pro mě se jedná o jednu z nejzásadnějších. je to zřejmě dáno jejím konceptem, kdy vás od začátku do konce nechává v jakési hypnotické letargii. v jejím vlastním světě. písně tvoří celek, který dělá desku samotnou tolik jedinečnou. 
babí léto. hodiny strávené v jeho atmosféře. jen ležet a dýchat.
Po intru nazvaném dirge for a pack of lies přichází píseň, kde se vynoří křehký hlas, který spolu s hypnotickou (v písních většinou dvouakordovou) kytarou vytváří tak důležitou atmosféru celého alba. 
písně jsou velmi lehounké, skoro neviditelné kresbičky. jsou to nitě, které vytváří éterický prostor. musíme být opatrní.
pojmenovat či nějak zhodnotit jednotlivé songy je pro mě velmi těžké. giving up the ghost je pro mě deskou, kde písně vytržené z kontextu nefungují. gathering je jakýmsi zlomem, možná dynamickou složkou celého alba. kytara je zde v poměrně nezvyklé, skoro agresivní, rušivé poloze.
givin up the ghost a celé windsor for the derby svým jedinečným přístupem vytváří písně, které vše neříkají úplně naplno. mezi řádky však číst nemůžeme. ty tady chybí. občas se nám na papíře ztrácí i slova samotná. ale to důležité, ta dřeň, ta zde je. stačí se velmi opatrně ale pořádně podívat.


hodnocení: dokonalé (sorry, kritika bude snad příště)